Laos, země geograficky náležející do jihovýchodní Asie, země, ve které sice není možné sledovat romanticky zapadající slunce za nekonečný mořský obzor, protože zde žádné moře není, zato se však v této zemi nacházejí překrásné přírodní scenérie, hodní lidé a bezpočet možností dovolenkového i poznávacího vyžití. Jelikož máme vřelý vztah k jihovýchodní Asii jako takové, byl Laos destinací, kterou jsme rozhodně nemohli vynechat. A tak začalo v roce 2015 plánování výletu do této nádherné země.

Zakoupení letenek a plán cesty

Většina letů do hlavního města Laosu Vientiane je s přestupem v Číně. My jsme se ale rozhodli letět přes Thajsko, protože bychom si jednoduše neodpustili, kdybychom byli v jihovýchodní Asii a alespoň na pár hodin nenavštívili tuto překrásnou část jihovýchodní Asie. A tak jsme se pustili do nákupu letenek. Jako pro většinu našich cest jsme se také tentokrát rozhodli uskutečnit nákup letenek přes server www.pelikan.cz. Cena za letenku letecké společnosti Emirates činila 15.770,- Kč. Naše cesta byla naplánována z Prahy s přestupem v Dubaji do hlavního města Thajska Bangkoku, odkud jsme po stráveném půl dni měli pokračovat vnitrostátním letem společnosti Thaiairways (zakoupeno také přes Pelikán.cz) do města Chiang Rai. Cena za vnitrostátní přelet činila 1900THB, což v přepočtu činí 1.240,- Kč.

Nákup letenek byl dokončen, a tak mohlo začít plánování samotného výletu. Jak už je naším zvykem, pokud máme na dovolenou omezený počet týdnů, plánujeme si výlet den po dni, a to z důvodu efektivního využití každého dne. Sníme o tom, že jednoho dne budeme mít na cestování tolik času, že nic plánovat nebudeme. Ale nyní je to tak, jak to je, a proto plánujeme 🙂 Část plánování je ale také zábavná a příjemná, člověk se o dané zemi a konkrétních místech v ní doví mnoho už předtím, než vycestuje.

Den odletu

A konečně přišel den D a my s radostí zamykáme pražský byt a hurá do světa. Jak už je naším rituálem před každou cestou, kterou podnikáme, po odbavení letenky a zavazadla se zastavíme v McDonald, kam během celého roku nechodíme. A proto je pro nás předdovolenková káva a muffin něčím vyjímečným. Zkontrolujeme aktiví hlasový i datový roaming, zavoláme rodině a nejbližším přátelům, abychom se rozloučili, a v hlavě se nám rodí příjemné dovolenkové rozpoložení a vědomí toho, že příští dva týdny nebudeme muset vůbec nic z toho, co se nám nechce.

Krátká zastávka v Thajsku

Letiště v Chiang Rai nás uvítalo navečer dne 4. 3. 2016. Nutno dodat, že hezčí letištní interiér jsme do té doby nikde neviděli. Kytky všech barev se na nás dívalyze všech stran. Naše první kroky vedly do předem zarezervovaného ubytování, které jsme provedli na serveru Booking.com. Do guesthousu zvaného Baan Rub Aroon situovaného na adrese 65 Ngam-muang Road, Tumbol Wieng, Aumphur Muang, Chiang Rai City, 57000 přijíždíme již za všudypřítomné tmy. Jelikož to není naše první cesta do severního thajska, s úsměvem a tolik příjemným pocitem uvnitř se rozhlížíme všude kolem sebe a nasáváme místní atmosféru. Přestože zde trávíme pouze jeden večer, jsme šťastni, že jsme zde. V guesthousu nás uvítá příjemná thajská paní, která však neumí ani slovo anglicky, a tak čekáme na paní majitelku, kterou tato dáma zavolala. Za pár minut jsme již uvedeni do pokoje, kde je krásně čisto a uklizeno. Jelikož jsme po cestě dost unavení, ale spokojeni, naše kroky vedou do místního obchůdu, kde se jako milovníci piva, těšíme na thajské pivo zvané Chang, což v překladu znamená slon. Už jsme zapoměli, jaké jsou cenové rozdíly snad všeho v serverní části Thajska narozdíl od hojně navštěvované jižní části Thajska, a tak se spokojeně usmíváme. Danou chvíli bychom za nic na světě nevyměnili. Jelikož nás druhý den čeká brzké vstávání, dopíjíme prvního a pro ten večer posledního Changa, konzumujeme jednoduchou večeři a míříme k celonočnímu odpočinku.

Z Thajska do Laosu

V pět hodin ráno nás vyzvedává předem dohodnutý VAN, ve kterém již sedí dříve „naložení“ turisté směřující stejně jako my do hraničního městečka Houy Xai / Xiang Khong – provincie Bokeo (LAO). Cesta trvá asi tři hodiny a my se tak můžeme kochat jedinečnou krajinou, kdy pociťuji nekonečnou vděčnost, že mohu takovou krásu pozorovat. Stavíme na kávu, a to na místě, kde byste v Evropě jen těžko hledali stánek s kávou. Kde se člověk podíval překrásné obzory lemované vysokými zelenými kopci, nad kterými se rozprostírala hluboká mlha. To netušíme, že za pár minut už budeme na hranicích s Laosem. Pro vstup do Laosu je potřeba turistického víza platného 2 měsíce od data vydání. Občané České republiky si musí připravit poplatek ve výši 30USD a obdržené turistické vízum je opravňuje k délce pobytu v Laosu po dobu maximálně 30 dnů. Vízum jsme vyřizovali až na samotné hradnici Thajsko – Laos, ale je potřeba vědět, co musí žadatel předložit:

vyplněnou a podepsanou žádost o vízum (žádost jsme obdrželi na hranicích)
2x fotografie o rozměrech 4cm x 6cm (pro nás netypické rozměry, avšak postačí nůžky)
cestovní pas s platností minimálně 6 měsíců
poplatek ve výši 30 USD

Když je vše na hranicích vyřízeno, odcházíme již do laoské části hraničního přechodu a čekáme opět transport, tentokrát už míříme k řece Mekong. Po cestě se seznamujeme s našimi spolucestovateli, a to ještě netušíme, že s nimi strávíme krásných a zábavných pár dní na cestách. Tvoříme opravdu rozmanitou skupinu národností (Švédsko, Itálie, Nový Zéland, Japonsko, Británie, Thajsko), a také věkového rozmezí od 23 let do 70 let, ale česká slivovice chutnala všem napříč národnostmi a věkových skupin. Plavba po řece Mekong, která je pro Laosany důležitou dopravní tepnou, představuje ale také zdroj potravy, úrodné půdy či zásobárnu vody, je nádherným zážitkem.

Ta naše trvala dva dny s přenocováním v nádherné vesničce Pakbenk v provincii Bakeo. Při příjezdu do vesnice se nestačíme divit. Ještě jsme neměli nohy na břehu, a už dostáváme nabídku koupě opia, kterou s díky odmítáme. Jelikož zastávka v Pakbeng nebyla do našeho plánu zahrnuta, vydáváme se hledat ubytování, které nalézáme již po pár metrech chůze. (Pro klid v duši je možné rezervovat i předem například zde).

Náš mezinárodní spolek z lodi se stále drží pohromadě, ubytování máme rovněž ve stejném guesthousu, a na večer se vydáváme na společnou večeři. Jsme v Laosu terpve první den a první noc, a tudíž ještě nemáme zkušenosti s místní kuchyní. Všeobecně máme k asijské kuchyni velké sympatie, takže ani zde nemáme obavu, že by nám nechutnalo. V počtu asi dvaceti lidí se usadíme v příjemné venkovní restauraci. Asi poprvé během našich cest máme možnost zblízka pozorovat „vztah“ mladé Asiatky (Thajky) se starým pánem (Australanem). Věkový rozdíl mezi nimi mohl být klidně 50 let. Pohled to nebyl nejhezčí, ale není možné takovéto situace soudit, jelikož jak víme, tyto mladé Asiatky mají často tuto cestu jako možnost vydělat peníze a živit rodinu. A tak i tito dva jsou součástí naší skupinky, alespoň pro daný večer. Po večeři se vydáváme do Happy baru, což je bar uprostřed džungle. Větší překvapení nás asi čekat nemohlo. A tak končíme den plný dobrodružství a hezkých zážitků v Happy baru ve vesničce Pakbenk.

Zjistit aktuální ceny ubytování v Laosu >>

Booking.com

Luang Prabang

Ráno se opět balíme a po snídani, na které nebylo těm, kteří se zdrželiv Happy baru do ranních hodin, příliš dobře a vyrážíme do přístavu, kde na nás posádka lodi už čeká. Máme před sebou půlden plavby do městečka Luang Prabang. Městečko Luang Prabang, které je jedním z cílů většiny turistů, patří do světového dědictví UNESCO a kdysi bylo hlavním městem Laosu. Po opuštění lodi naskáčeme do jednoho s přistavených vanů a míříme do centra města. Loučíme se s našimi spolucestovateli, abychom se v klidu ubytovali a osprchovali a mohli se potkat opět na večer. Přes server www.booking.com máme „zabukované“ bydlení v příjemném guesthousu Villa Merry No 1 at the Khan River, Luang Prabang.

Večer se již setkáváme se spolucestovateli, se kterými jsme strávili opět příjemný večer plný zábavy. Naše kroky vedou také do známého baru Utopia, který je pro nás, kteří jsme si mysleli, že v Laosu najdeme jako zařízení západního typu maximálně tak McDonald, velkým překvapením. Přicházíme totiž na velkou polo-venkovní diskotéku, na které nechybí ani plážový volejbal, obsluha je velmi příjemná a nabídka si nezadá s jakýmkoli podobným zařízením kdekoli v Evropě.

Druhý den se vydáváme za krásami exotického Luang Prabang a nejsme zklamáni. Na kopci uprostřed města se vydáváme do jakési buddhistické kapličky, ze které musím bohužel zmizet, jelikož příroda volá. Bohužel toalety, které byly k dispozici, splnili do puntíku naší původní představu o Laosu, a tak přesto, že to bylo akutní, po spatření pavouka o velikosti mužské dlaně těsně nad záchodem jsem věděla, že toto podstoupit prostě nemůžu. A tak, aniž jsem věděla kam, běžela jsem z kopce dolů najít náhradní variantu. Když už jsem byla zoufalá, skončila jsem přímo doma u nějakých hodných lidí, kterým se mě zželelo. Zde jsem zase pro změnu nevěděla, zda se na mě nevrhne místní pes, ale byl víc hlasitý než nebezpečný. A tak vše dobře dopadlo a já se vydávám zpět na kopec.

Druhý den ráno se vydáváme, již jen ve čtyřech, z autobusového nádraží (www.naluangstation.com) pronajatým vanem do městečka zvaného Vang Vieng. Společníky nám dělají postarší dáma Nethan ze Švédska, která se vydala na vlastní pěst cestovat po Asii, a světoběžník Gianni z Itálie. Oběma, stejně jako jedné polovičce z nás dvou, chutnala místní národní rýžová pálenka zvaná Lao Lao, která na cestě z Luang Prabang do Vang Vieng nechyběla, a tak byla cesta více než zábavná. Cesta do Vang Vieng trvala něco kolem čtyřech hodin. Ubytování jsme měli, opět přes www.hostelworld.com, rezervováno v guesthousu zvaném Pans Place, Main Street, Vang Vieng. Po první noci, která nebyla nějak klidná a my se moc dobře nevyspali (guesthouse byl vhodný spíše pro cestovatele, kteří jsou zvyklí se hlasitě bavit do ranních hodiny), jsme se rozhodli druhou noc zrušit a najít si něco klidnějšího. Máme štěstí, ubytování nalézáme pár minut od našeho původního guesthousu, hotýlek zvaný Khamphone. Zde nacházíme čisté ubytování a klidné spaní.

Druhý den se vydáváme do půjčovny kol a míříme na tolik propagovanou Blue Lagoon, avšak po příjezdu jsme značně zklamaní. Fotky na internetu sice ukazují nádhernou modrou přírodní koupačku, ale už neukazují desítky, možná stovky, Laosanů a turistů, kteří zde hledají osvěžení. A tak po dvou hodinách, které jsme strávii nejen odpočinkem, ale také vyšplháním se do jeskyně, která je situována nahoře místní skály, nasedáme na vypůjčená kola a míříme zpátky do městečka. Přesto, že laguna nesplnila naše očekávání, přijíždíme spokojeni a vydáváme se na příjemnou večeři, při které pozorujeme nádherný západ slunce.

Ráno nasedáme na autobus, jehož konečná je v hlavním městě Laosu Vientiane, kde jsme měli v plánu strávit den a noc, porozhlédnout se zde, a druhý den vyrazit na letiště, jelikož naše další kroky mířily do sousední Kambodži. Plány jsou ale od toho, aby se měnily, a jelikož to musí potkat každého cestovatele po Asii, na mé čtvrté cestě do Asie potkala i mne, poprvé, nevolnost, zvracení, průjem, horečka. V rámci snižování nákladů jsme na Booking.com „zabukovali“ ubytování v Backpackers Garden Hostel, 028 Sihome Road, Vientiane se sdílenou sprchou a toaletou, což bylo za stávající situace, kdy jsem potřebovala mít záchod a sprchu maximálně pět vteřin od postele, nemyslitelné. Ale naštěstí dražší pokoj se záchodem a sprchou k dispozici byl, a tak nám nezbylo nic jiného, než se přestěhovat.

Naše ranní kroky míří k prvnímu tuk tuku mířícímu na letiště, a už nyní víme, že se zde chceme jednou vrátit. Z Laosu se vydáváme do Kambodžy. A o tom, zase někdy příště.